Jedná se o záležitost týkající se spíše než ekologie naší výchovy. Našeho smyslu pro pořádek, o míru našeho ohledu na druhé lidi a prostor, který s nimi sdílíme. Tvrzení, že jde o ekologický problém, vychází buď z naprostého nepochopení jinak jednoduchého faktu, nebo jde o překroucení této nepříjemné skutečnosti a o její následné zneužití pro podporu svého vlastního produktu a následný finanční prospěch.
V žádném případě se však nejedná o jakékoli ekologické nebezpečí. Zde se rovněž dostáváme k odpovědi na otázku týkající se systému fungování zálohovaných kelímků. Řekněme si narovinu, že je to ve skutečnosti jeho jediný smysl – tedy aby kelímek neskončil na akci, kde nemá, ale zpět ve stánku.
Ani jednorázové kelímky samozřejmě nakonec nezůstanou navěky ležet na místě konání hudebních festivalů. Po akci jsou pochopitelně uklizeny a odvezeny k recyklaci.
A jak je to s ekologickou zátěží v případě plastových kelímků na více použití? Tato otázka je zrakům účastníků akcí ukrytá a následně se z festivalů přesouvá na méně viditelné místo. Kde tedy nakonec všechny vratné plastové kelímky svou pouť končí? Odpověď na tuto otázku je zcela zřejmá.